Dášeňka

Ano ano, tak to je ona nejdřív malé roztomilé a půvabné štěňátko tak jak ji Karel Čapek viděl a ztvárnil ve své knížce někdy z třicátých let. Později se toto škvrně dočkalo dokonce i toho že si sama zahrála ve filmu a to sice v 7. dílném večerníčkovém seriálu z části živého ale také napůl animovaného, a to zásluhou režiséra B. Pojara. Jak já jsem jako malý osudy tohoto malého foxteriéra se zakrnělým ocáskem žral, to si ani neumíte představit? Škoda že už ji dnes moc nedávají. Tuším že je to snad už pět let co jsem jí naposledy zaregistroval v televizním programu..? Hodnotím poměrně vysoko nejen z nostalgie, ale i za krásný hlas průvodcem tohoto seriálu pana Růžka který mě a zajisté i vás před x léty vždy tak krásně večer provázel. Bez něj by to prostě nebylo ono a já bych musel něco slevit ze svého konečném učtu. (28.10.2006)

Jak někdo může spojovat tak roztomilé štěnátko s bývalou první dámou. Jedině štěstí je, že pejskové neumí podávat trestní oznámění jako Havlovi . Věřím že Havlova Dášenka, musí tuhle psí dášenku nenávidět, má totiž všechno co Havlova Dášenka nemá - tedy roztomilost, vynálezavost, popularitu, moudrost a půvab. (12.10.2006)

Dášeňka je další zdařilou spoluprací Břetislava Pojara s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem, společně (a již obklopeni zkušenostmi) se jim podařilo přenést předlohu Karla Čapka do filmové, přesněji řečeno televizní podoby. Zachycena je nejen duše knihy, ale také její forma, tedy kombinace vyprávění, pohádek, fotografií a kreseb. Účelem knihy i televizního seriálu je pobavit a výchovně správně zapůsobit na dětský svět, což ta laskavost (zde v podání Martina Růžka) ladně zprostředkovává. Čapkův způsob slovního vyjadřování, plný hravosti, ekvilibristiky a radosti, zůstal zachován, Pojar se Štěpánkem ho navíc podporují svou animovanou rozverností. Drsnosrstí foxteriéři byli v meziválečném období obzvláště oblíbeným psím plemenem a sama doba toužila po novém a lepším, což Čapek bezezbytku splňoval a naplňoval. Čapkovy pohádky jsou živé i snové a rozpustilé: v Jak se narodila je bájné hrdinství O psím (tedy foxteriérově) ocásku, v Jak uviděla svět se nadneseně odpovídá na záhadu Proč teriéři hrabou, v Jak rostla je rošťácká anekdota O dobrmanech, v Co měla na práci využívá křesťanský dualismus v uličnické legendě O (prvním) Foxovi, v Mnoho vody uteklo je extatický zážitek O psích vílách, v Jak sportovala je později Pojarem rozpracovaná legenda o sblížení psa s člověkem a několik vzácných postřehů O psích zvycích, a v Jak šla do služby přináší ty dosud přetrvávající stereotypy ve vzájemném soužití člověka se psem O lidech. Dášeňka, ta knižní i ta filmová, je povedenou zábavou. A Čapkův způsob psaní mně už dávno povznáší a unáší. (02.09.2022)

Z dětství si tento večerníček nepamatuji, ale jako dospělou mě oslovil. Čím? Příjemným hlasem pana Růžka, vhodnou kombinací záběrů "živé Dášeňky" a animovaných pohádek o pejscích a i drobnými detaily - např. pejskem lízajícím nanuk v úplném závěru posledního dílu. P. S. Obsah jedné pohádky se podobá Čapkově Psí pohádce, zpracované také animovaným filmem, takže lze i srovnávat... Zajímavé komentáře: triatlet, Karlos80, Stegr, FilmFan24 (30.07.2012)

Dášenka je krásný večerníček na motivy knihy mého oblíbeného spisovatele Karla Čapka. Jako dítěti se mi to líbilo ještě více než Povídání o pejskovi a kočičce, k tomu jsem dospěl až se svými dětmi. Dášenka pro mě byla totiž více hravá, vtipná a jako štěně zažívala mnohá dobrodružství. Ano, taky jsem chtěl domů psa. :-) Každopádně hravost štěněte působila naprosto kouzelně. Kombinace hraných záběru s animovanými pohádkami pro Dášeňku byla výborným nápadem a doplněním. Navíc i ty samotné pohádky byly vtipné a některé si pamatuji dodnes. (11.10.2023)